Když se chce někdo usídlit v cizí zemi, potřebuje k tomu v první řadě náležité podmínky. Nemůže přece vstoupit na cizí území zcela bezprizorný a žít jako nějaké to zvíře nebo marně doufat v to, že se tam k němu nezachovají macešsky a že se o něj třeba někdo postará. V ojedinělých případech by sice mohlo přát štěstí i někomu takovému, ale to by byla vyslovená bílá vrána. Ostatním by v podobném případě pšenka nekvetla a dříve či později by to s nimi špatně dopadlo.

Platí to všude, ani Spojené státy nejsou výjimkou. I v těch mají svá pravidla, své zákony, podle nichž se tam žije, a těm je nezbytné se přizpůsobit, má-li mít našinec naději, že mu tam bude umožněno setrvat.

Ovšem co našinec vlastně o amerických zákonech ví, že? V podstatě skoro nic. A byť by tam v mnoha ohledech stačilo řídit se zákony našimi, protože obě země zase až tak diametrálně odlišné nejsou, určitě by tam ten, kdo by se tam dostal nepřipraven, dříve či později narazil. A dostat se ve Spojených státech do křížku s tamními zákony znamená dříve či později i nedobrovolný návrat domů. Protože na někoho, kdo nedodržuje jejich pravidla, tam určitě zvědaví nejsou.

Když se tedy chce našinec v USA usadit, potřebuje si mimo jiné vyřídit i pracovní povolení USA. To aby měl naději, že se tam legálně uživí, že neskončí v bídě ani v kriminále.

Určitě se ale shodneme na tom, že našinci neví, jak se toto povolení získává. Neví, na koho se obrátit, co doložit a jak. A to je zásadní nedostatek, protože ten, kdo chybuje, si tím sám škodí. A než to, to už je lepší obrátit se na někoho, kdo s tím člověku může pomoci. Pokud někdo takový existuje. A jak vidno, existuje. Takovým pomocníkem je česky mluvící americká imigrační kancelář v USA, jež se právě na podobnou problematiku specializuje. A kdo jiný by našincům mohl pomoci lépe?