Dnes se stává velmi často, že když zmíníme zvířata, myslíme něco jiného než to, co nám přistává každý den na talíři. Ano, lidé si tak nějak zdravým rozumem uvědomí (časem), že steak nebo játra pochází z kdysi živého tvora, ale dnešní doba dovoluje jistou míru ignorance. Jen si vezměte, kolik průměrně sníte masa. Tady si dáte řízek, tady si dáte zase krkovičku, tady je koleno, tady je tohle a tamto. Ale už se tak nějak nepřistihnete při myšlení, že to co jíte, není to, co jste viděli na pastvinách. Víme, že kráva se rovná hovězí.

Ale kdo z nás viděl proces, ve kterém se kráva mění na to naše hovězí. Málokdo. A proč? Když je maso tak běžnou součástí jídelníčku a všichni máme nějaké zlomyslné potěšení, když můžeme vytáhnout řízek, když je v okolí nějaký vegetarián, proč se vlastně schováváme do kouta nebo odvracíme zrak, když nám někdo ukazuje, jak se to všechno „dělá“?

Cítíme se totiž mnohem lépe

Máme rádi tu záclonu, neprostupnou a neprosvitnou, za kterou se schová z jednoho konce kravička a z druhého konce vyjede naporcovaná. Bez krve a bez všeho toho zabíjení. Milujeme tu záclonu, protože nás zbavuje jisté viny. Když vyjdete ven na palouček a moderní rodinka tam uvidí pást krávy, tak je to samé kulíškování, ale potom si v mysli oddělí tu roztomilou kravičku, která na ně mučela, od toho steaku, který právě přistál na jejich talíř. Proč? Protože se cítí lépe. Je lepší si představovat, že ta kravička někde pobíhá, zatímco to maso vyrostlo na stromě. Je to pro nás mnohem lepší.

Málokdo by to dokázal

Jen zkuste vzít všechny ty „maso je život“ chlápky na jatka, dejte jim flintu či sekáček, a ať skolí tento kus „hovězího dobytka“. Spousta z nich se po prvních momentech svalí nebo se pozvrací.
Co je ale vlastně cílem tohoto článku? Je to rozšíření ideje vegetariánství? Nikoliv! Je to o povědomí. Pokud si uvědomujeme, co vlastně jíme a budeme o tom přemýšlet, změní se i náš celkový pohled na věc. A možná budeme jíst přece jen více zeleniny.